Ve světě Jaroslava Tvrdíka nejsou nezávislé rozhodčí struktury tolerovatelné. Potřebujete, aby se „věci děly“ — a když to nejde po dobrém, musí to jít silou. Právě tímto stylem se Tvrdík zapsal i do historie Komise rozhodčích. Konec Radka Příhody, předsedy, který si přes všechny slabiny uchovával alespoň zdání nezávislosti, začal nenápadně. Zákulisní schůzka, na které se podle kuloárních informací setkal s Tvrdíkem a Fouskem, znamenala konec jeho působení. Výsledek? Tichá výměna. Příhodu vystřídal Libor Kovařík.
Od té chvíle se z Komise rozhodčích stává jen další článkem mocenského řetězce. Není náhoda, že právě v této éře eskaluje i Tvrdíkova agresivní veřejná komunikace. Každý rozhodčí, který si dovolí pochybit proti Slavii, se stává terčem jeho twitterového účtu. Stačí jediný sporný výrok a předseda představenstva klubu vyjíždí do útoku – bez ohledu na následky. Nátlak na konkrétní osoby, veřejné výzvy, ironie, zesměšňování. Vše s jasným cílem: vytvořit atmosféru strachu.
Tvrdík se tak přestal ostýchat i před přímým zasahováním do nominací. V sezoně 2023/24 veřejně kritizuje výkon rozhodčího, zpochybňuje objektivitu komise a nepřímo vzkazuje, kdo by měl být delegován příště. A vedení FAČR? Mlčí. Komise? Ustupuje. V zemi, kde dříve vládla fotbalová mafie řízená Romanem Berbrem, dnes rozhodčí tančí podle not jiného šéfa -jen místo temných zasedání na stadionu v Plzni se hraje pod světly Twitteru a tiskových konferencí.
To nejděsivější však není samotný tlak. Je to fakt, že tento styl řízení – vyhrožování, veřejné pranýřování, vytváření „příběhů“ – se stal normou. Veřejnost si zvykla. Média opatrně mlčí. A český fotbal? Ten se propadá do nové verze berbrovského režimu. Jen se tentokrát nenosí kravaty a potkává se na hřištích. Tentokrát se nosí slávistický merch a všechno se řeší jedním tweetem.
V moderním českém fotbale nenajdeme mocnější zbraň, než je účet Jaroslava Tvrdíka na síti X (dříve Twitter). Zatímco většina ligových funkcionářů využívá sociální sítě k formálním gratulacím nebo krotkým PR výstupům, bývalý ministr a diplomat z něj učinil hlavní kanál své moci. Co zprvu působilo jako zmatené výlevy muže, který se neovládá, se po nástupu mediálního stratéga Jakuba Splavce proměnilo v promyšlenou, chladně řízenou a často bezskrupulózní kampaň. Cílem je jediná věc – kontrola nad veřejným narativem.
Tvrdík dnes na Twitteru nemluví. On tam vládne. Určuje, co je pravda a co lež. Koho je třeba pochválit a koho zničit. S naprostou lehkostí přisuzuje chyby rozhodčím, sugeruje existenci spiknutí, ukazuje na údajné „nepřátele Slavie“, ať už sedí v kanceláři FAČR, nebo píší pro sportovní redakce. V jedné osobě je soudcem, katem i komunikačním guruem. A když se někdo ozve? Okamžitě spustí kampaň. Oponent je zesměšněn, zpochybněn, označen za agenta Sparty nebo mediálního parazita. Přes noc se z něj stává veřejný nepřítel.
Celý tenhle arzenál ale nestojí jen na jednom účtu. Vedle hlavní linie komunikace existuje spleť dalších – zcela neoficiálních, ale loajálních. Účty influencerů, fanouškovských anonymů i rádoby datových analytiků vytvářejí falešný dojem plurality. Podle interních informací byla řada těchto profilů vytvořena přímo v okolí klubu, jiným stačí „pozvánka na pivo a lístek na derby“. Výsledkem je digitální armáda připravená na povel bránit červenobílou pravdu. A útočit na kohokoli, koho Jarda ukáže.
Jednou je to rozhodčí po nepísknuté penaltě, jindy sportovní novinář, který si dovolí napsat, že Slavia nepodala dobrý výkon. V extrému došlo i na útoky vůči vlastním hráčům – pokudnejsou loajální, nebo mají jiný názor, jsou veřejně poníženi. Vzpomínáte na Karafiáta? Na tweetové obraty kolem Lingra? Na vymezování se vůči samotnému trenérskému štábu? Všechny tyto epizody ukazují, že Twitter není doplňkem. Je to základní nástroj nátlaku. A zároveň obranný val, za kterým se schovává tvrdé jádro mocenské skupiny ovládající Slavii a skrze ni i fotbalové dění v zemi.
Tvrdíkův účet dnes není „jen Twitter“. Je to PR kancelář, disciplinární komise, lobbyistická platforma i osobní tribunál. A především – je to nástroj, který žádný jiný klub nemá. Protože žádný jiný klub nemá svého Jaroslava Tvrdíka.