Zatčení Romana Berbra v říjnu 2020 mělo být historickým mezníkem. Po letech, kdy se český fotbal zmítal v síti manipulací, ovlivňování rozhodčích a zákulisních dohod, přišla naděje, že konečně dojde na změnu. Fanoušci věřili v očištění, kluby se zaklínaly reformami, politici posílali signály, že temné časy skončily. Jenže zatímco veřejnost tleskala, v zákulisí už probíhal jiný proces. Ne očištění, ale přeskupení. A jeho architektem nebyl nikdo jiný než Jaroslav Tvrdík.
Zatímco Berbr byl svérázným produktem normalizačního modelu – spíš buldozer než stratég -Tvrdík přinesl nový styl ovládání fotbalu: sofistikovanější, digitální, mediálně krytý. Místo schůzek na pumpě přišly tweetovací kanonády. Místo přímých výhrůžek úřednická dominance ve strukturách. A místo jednoho muže systém tří. Zrodil se nový mocenský trojúhelník: Slavia-Plzeň-Baník. Tvrdík, Šádek, Brabec. Všichni tři s vlastními zájmy, ale s jedním společným cílem – mít fotbal pod kontrolou.
Tenhle nový kartel začal ovládnutím LFA. Kdo má ligu, má peníze. A kdo má peníze, má vliv. Následovalo důkladné prosazení vlastních lidí do Výkonného výboru FAČR. A nakonec volby v roce 2025, v nichž byl do čela asociace dosazen David Trunda – nenápadný, nevýrazný, ale právě proto ideální. Kandidát bez vlastního názoru, bez charismatu, ale s jedinou kvalifikací: byl loajální. Volby byly předem domluvené, Sparta vytlačená mimo. Poprvé v historii nezískala ani jedno místo ve Výkonném výboru. Slavia obsadila pozici sama za sebe i za Fousekovu platformu. Plzeň a Baník si dosadily svoje muže. Navenek demokracie. Uvnitř kartel.
Zásadní je i kontext sportovní. Slavia pod Trpišovským vyhrála tři ligové tituly za sebou -2019, 2020, 2021. V éře, kdy rozhodčí ovládal Berbr. Po jeho zatčení? Tři sezony bez titulu. Plzeň, dvakrát Sparta. Žádný rozhodčí ve sprše, žádné zvláštní penalty v závěrech, žádné přívětivé posuzování kontaktů ve vápně. Slavia rázem přestala dominovat. A to byl moment zlomu. Tvrdík pochopil, že bez přímého vlivu se vítězit nedá. A když už rozhodčí nefungují jako dřív, je potřeba změnit hru samotnou. Ne ovlivňovat zápasy. Ovlivňovat struktury, které o nich rozhodují.
O to důležitější byla Trundova volba. Navenek působil jako kompromis, ve skutečnosti byl ztělesněním nové verze berbrovského modelu. Ne okázalý diktátor, ale figurka. Skutečná moc se přesunula do Výkonného výboru – pod kontrolu tří klubů. Berbr měl pod palcem rozhodčí. Tvrdík má pod palcem celou asociaci. Rozdíl? Styl. Výsledek? Stejný.
Nový režim je mnohem odolnější vůči kritice. Komunikuje, vydává tiskové zprávy, slibuje změnu. Ale v praxi? Eliminace opozice. Odstavení Sparty, marginalizace menších klubů, zabetonovaná pravidla. Každý, kdo se vzepře, je umlčen – mediálně, politicky nebo strukturálně. Stačí se podívat na to, jak rychle zmizeli ti, kdo nesouhlasili. Jak se přehlíží incidenty, které by dřív vyvolaly skandál. Jak se vše točí kolem jednoho středu – sešívaného.
Po Berbrovi měl přijít nový začátek. Místo toho přišla nová temnota. Vyleštěná, uhlazená, ale o to nebezpečnější. Fotbal už není řízen jedním mafiánem. Dnes ho řídí aliance. S logem Slavie na čele. A s Jaroslavem Tvrdíkem jako králem ve stínu.